Za potlačení považujeme stav, kdy projevy nemoci zmizí, aniž by nemoc sama byla vyléčena.

Takovou situaci můžeme v praxi dobře pozorovat u chorob, jako jsou opakované záněty průdušek, ekzémy, alergie, bolesti hlavy a mnoho dalších. Například ekzematické projevy na kůži jsou "úspěšně vyléčeny" alopatickými léky a mastmi, což ve skutečnosti znamená, že ony projevy na kůži zmizí, kůže je čistá, ale nemoc vyléčena není (dochází k tomu proto, že takovéto předepsání je založeno pouze na jednotlivých, lokálních symptomech, což znamená, že ignoruje totalitu symptomů na všech úrovních organismu). Důkazem toho jsou další a další vzplanutí ekzematických projevů třeba pod vlivem stresu nebo při virovém onemocnění. V další fázi takovéto "léčby", de facto ale potlačení, dochází opravdu k vymizení projevů na kůži, ale protože nemoc vyléčena nebyla, projeví se na jiném místě v organismu, které je při potlačující terapii vždy uloženo hlouběji, než bylo původní místo projevu. A hlouběji znamená manifestaci choroby na životně důležitějším orgánu.

Skutečnou tragédií takového postupu je, že obranný mechanismus člověka pak není sám schopen nastolit původní rovnováhu, a dokonce i s homeopatickou léčbou na velice vysoké úrovni může trvat mnoho let, než se vrátí na původní úroveň, natož úspěšně bojovat s původní chorobou. Podávání velkého množství alopatických léků pak může natolik narušit obranný mechanismus, že pacient začne být prakticky neléčitelný. (Georgie Vithoulkas: Homeopatická věda)

Potlačují vliv vlastně znamená odstranění nejlepší možné reakce obranného mechanismu.

Pro homeopatii je problematika potlačení velmi důležitá, možná zásadní, ovšem uvažování klasického lékaře je téměř cizí, o čemž svědčí výše popsaný způsob klasické léčby.

Existuje několik druhů potlačení. Jedním z nich je náhodné nebo přirozené potlačení nezpůsobené žádnou medikací. Může jít o více méně vědomé potlačení emocí, například vzteku či pláče, psychické bolesti či zármutku, na fyzické úrovni pak může jít například o zpoždění menstruace v důsledku nachlazení a další. Jiným druhem potlačení je potlačení aplikací lokálních prostředků a potlačení vnitřní medikací. Obojí patří k nejfrekventovanějším. Lokálně bývají často potlačovány již zmiňované projevy na kůži, ekzémy, vředy, bradavice, ale také například gynekologické výtoky, a to nejčastěji různými mastmi, zásypy i ozařováním. K nejvíce ohrožujícím potlačením vnitřní medikací patří užití antibiotik, kortikoidů, sedativ a hormonálních preparátů. A vůbec k nejzákeřnějším se řadí potlačení způsobená injekcemi vakcín - proti chřipce, černému kašli, senné rýmě a mnoho dalších. (O očkování více v samostatném článku v Rozšířené verzi)

V obecnějším smyslu je také důležité si uvědomit účinek těchto mohutných a systematických potlačujících terapií na celou populaci. Statistiky jasně ukazují, že hrozba akutních chorob v tomto století se snížila, ovšem nikoli zásluhou účinnosti terapie, přičemž se přímo úměrně zvýšil počet mrzačících chronických nemocí, rakovin, srdečních chorob, mrtvic, neurologických poruch a epilepsií, násilí a šílenství. A to je nevyhnutelný výsledek, jsou-li ignorovány procesy přírody. (Georgie Vithoulkas: Homeopatická věda)

Musíme si uvědomit, že potlačení v jakékoliv formě nemoc prohlubuje, maskuje symptomy, podstatně mění obraz nemoci a blokuje její přirozený odchod. Nemoc je jako Minotaurus v labyrintu. Théseus, což je symptom, musí nalézt cestu z labyrintu zpět. (Dr. Elisabeth Hubbart-Wrightová: Rychlý kurz homeopatie)