Proč "metody", tedy proč ne "metoda" homeopatie? Ve skutečnosti homeopatie je "metoda", tj. homeopatie je pouze jedna. Jedna metoda s jasnou filozofií a konkrétními principy, určujícími způsob a postup homeopatického přístupu. V současném homeopatickém světě se ovšem můžete setkat i s homeopatickými přístupy, které původní myšlence homeopatie zcela neodpovídají. (Což je mj. také hlavní důvod pro můj článek "Jak vybrat dobrého homeopata".)

Nejčastěji se v praxi setkáváme s dvojím přístupem - 1/ tím, který se označuje jako "klasická" či "konstituční" homeopatie a 2/ tím, který se často neoznačuje nijak, tedy skrývá se pod pojmem "homeopatie" (případně se někdy setkáme s označením "francouzská škola") a jde o předepsání mnoha preparátů různě se střídajících v jednom čase nebo předepsání preparátů složených z mnoha homeopatik, případně kombinace obojího. Kromě dvou výše uvedených se ještě můžeme setkat s akutním doporučením, které za respektování základních homeopatických principů v zásadě původní filozofii neodporuje.

 

Podrobně k výše uvedeným přístupům:

Konstitucní a klasická homeopatie

 

Pojmy konstituční a klasická homeopatie sice nejsou co do obsahu zcela totožné, ale mnoho homeopatů je často téměř nerozlišuje a používá je jako synonyma (např. anglický homeopat Ian Watson, autor knihy Průvodce metodami homeopatické léčby). V mém chápání se vzájemně doplňují a prolínají. Především proto, že vychází ze stejného pohledu na člověka - tj. neberou v úvahu jednotlivé symptomy, nezasahují chorobu, ale člověka.

Pokud se zaměříme ryze na pojem konstituční v jeho původním významu, pak každý člověk patří k určitému konstitučnímu typu a díky své konstituci má jakýsi vnitřní sklon myslet, reagovat a chovat se určitým způsobem, stejně jako i vykazovat sklon k určitým potížím. Odstraníme-li tento sklon pomocí homeopatického preparátu, člověk je zdráv. S konstitucí člověka souvisí také jeho vitální síla, tj. schopnost odolat náporu nemoci - jestliže je konstituce silná, je i vitální síla velká, jestliže je konstituce slabá, je slabá i vitální síla člověka. Smyslem podání konstitučního homeopatika je posílit vitální sílu a tím odstranit onen vnitřní sklon k nemoci.

Konstituční homeopatie tak vlastně předpokládá zlepšení celkového stavu člověka podáním jednoho konstitučního homeopatického preparátu - pro daného člověka, který pokryje jeho konstituci, tj. jeho individualitu, jednou pro vždy. (Pozor! - nejde o jediné podání v životě člověka, ale o podání jednoho homeopatika v různých obdobích života.)

Pokud by k zachování či znovunalezení zdraví stačilo naplnit pouze tuto skutečnost, bylo by dnes mnohem více zdravých jedinců, než tomu ve skutečnosti je. To neznamená, že tato teze neplatí. Platí stejně jako v počátcích homeopatie, pouze podmínky, ve kterých dnes existuje, jsou hodně odlišné od těch před zhruba dvě stě lety. Nikdo asi nebude polemizovat o tom, že dnes na nás působí mnohem více vlivů a jsou na nás ve všech oblastech života, osobním i pracovním, kladeny mnohem větší nároky než tomu bylo tenkrát. Složitost a různorodost situací nás pak často nutí znovu a znovu překračovat své možnosti, svou přirozenost, tj. možnosti jednoho konstitučního typu.

 

A právě situace a to jak ji v daném okamžiku vnímáme a hodnotíme, jsou východiskem pro klasickou homeopatii. Abychom přežili, volíme z našeho repertoáru většinou nám nejbližší, známý, navyklý způsob reakce, která už ovšem nemusí být zcela adekvátní skutečné situaci. Reagujeme tedy zkresleně a taková reakce nemůže vést k dobrému vyřešení stávající situace. Nemoc tedy není vnímána jako oslabení konstituce, ale jako nevyřešený problém vzniklý v určité době a za konkrétní situace.

Klasická homeopatie tak respektuje individualitu člověka a zároveň bere v úvahu to, že dnešní člověk se během svého života dostává postupně do mnoha a mnoha situací, se kterými si nemusí vždy úplně vědět rady a tak je možná raději neřeší nebo neřeší důsledně. Jinými slovy - v životě každého z nás najdeme důležité úseky, které nás ovlivnily více než jiná, klidná období a zanechaly v nás "stopu". Možná stopu smutku, možná pocitů zklamání či rozhořčení. Zároveň se pod jejich vlivem člověk zákonitě mění a vyvíjí, což je mimo jiných sám o sobě dostatečný důvod pro užití více homeopatických preparátů během života člověka.

Klasická homeopatie tedy hledá v životě člověka právě taková důležitá období, období nevyřešených nebo nedostatečně prožitých problémů a pocitů s nimi spojených a při svém "pátrání" postupuje od těch nejčerstvějších zážitků po ty nejstarší, tedy hluboce uložené. Jako bychom postupně odkrývali jednu vrstvu za druhou, nebo sestupovali dolů po schodišti.

Klasická homeopatie tak může znamenat skutečně hlubokou sondu do života člověka (podle složitosti jeho vývoje), jejímž smyslem je adekvátní vyřešení či "vypořádání se" s nastřádanými problémy života a tak se co nejvíce přiblížit vnitřní nezávislosti a pocitům pohody. (Viz. Psychologie a klasická homeopatie.)

 

"Francouzská škola", tj. doporučení více než jednoho preparátu v daném čase

 

Jde o homeopatický směr, jehož zástupci předepisují homeopatické preparáty "na něco" - na bolest v krku, na kašel, či "proti něčemu" - proti bolestem hlavy, proti nespavosti atd. Tj. homeopatika se podávají na "zaléčení", tedy dočasné odstranění nebo zmírnění určitého příznaku. Neléčí se člověk jako celek, nepátrá se po skutečném důvodu, proč člověk onemocněl, proč trpí např. opakovanými záněty dýchacích cest, ale "léčí" se příznaky (viz Pojetí nemoci a Základní principy).

Prakticky to pro pacienta znamená, že u takového homeopata dostane 2,3 ale klidně i 5 či více preparátů najednou, k užívání několikrát denně, po dobu několika týdnů i měsíců, s přesným rozpisem, kdy který preparát vzít. Případně mu je doporučen některý(é) ze složených preparátů, což je v podstatě totéž jako podávání několika z nich najednou, nebo je zkombinováno vše dohromady...

 

Ve svém pojetí se tak tento homeopatický směr prakticky neliší od klasické medicíny. Jediný rozdíl je v tom, že alopatické chemické léky jsou nahrazeny homeopatickými preparáty. Důsledky jsou ovšem stejné - skutečný důvod vedoucí k chronickým potížím zůstává a takovouto opakovanou "léčbou" je jen zatlačován hlouběji a hlouběji do organismu. Jde o symptomatické doporučení, kde každý z preparátů je zacílených na určitý symptom a skutečně může potlačit ty obtíže, na které byl vybrán. Ale to, co je primární a důležité a čehož jsou tyto symptomy pouhou manifestací, zůstane nedotčené a znovu se objeví jinými cestami jako následné symptomy.

Tj. stávající příznaky časem skutečně "zmizí", aby se přesunuly na jiné místo těla a to vždy na místo životně důležitější. Jestliže člověk neslyší na mírnější varování, musí být přece upozorněn silněji. Tzn. že tímto způsobem dochází k poškozování klienta, k poškozování jeho imunitního systému.

 

V pozadí takového homeopatického doporučení (směru) často stojí neznalost homeopata, nepochopení homeopatické filozofie a základních homeopatických principů a jejich výklad "po svém". (Byť třeba i v dobré snaze nahradit chemické léky homeopatickými preparáty, ovšem důsledky už známe, takže i zde platí - "neznalost neomlouvá".)

 

Takovéto doporučování homeopatických preparátů je skutečně v naprostém rozporu s původní myšlenkou homeopatie a dovolím si před ním všechny klienty důrazně varovat! (k lepšímu pochopení celé problematiky slouží články Základní principy homeopatie a Pojetí nemoci, příp. Psychologie a klasická homeopatie?)

 

Akutní homeopatie:

 

V tomto případě jde o doporučení homeopatického preparátu v okamžiku, kdy vypukne akutní onemocnění. Akutní nemoc má omezené trvání, jinými slovy nezasahuje hluboko do organismu a člověk s dobrou vitální silou a příznivými podmínkami života se s ní zpravidla vypořádá bez dalších následků. Správně zvolený homeopatický preparát kromě zmírnění bolesti, urychlí zotavování a zejména zamezí vzniku možných komplikací.

Toto doporučení praktikují nejčastěji zastánci "francouzské školy" a na první pohled se akutní homeopatie může jevit totožná právě s jejich způsobem léčby. Tj. objeví se symptom - horečka, bolest v krku, zarudnutí v obličeji, chlad těla atd., a klientovi je doporučen preparát na tento akutní stav. Pokud bychom pouze takto a opakovaně používali homeopatika vždy v případě vzplanutí nějakého akutního stavu a nedělali pro klienta dál už nic jiného, pak skutečně pouze nahrazujeme alopatické léky homeopatickými preparáty se všemi výše popsanými důsledky.

Jestliže jsou však i v případě akutního stavu 1/ respektovány základní homeopatické principy a zákony, tj. princip podobnosti, totality symptomů a jediného preparátu v daném čase (viz Základní homeopatické principy) a 2/ dále je stav člověka posilován v duchu klasické homeopatie, pak je vše v pořádku a pokud vím, nemálo klasických homeopatů v případě potřeby k tomuto doporučení přistupuje (např. v období silné chřipkové epidemie).

Tzn., že i v akutním stavu doporučujeme podle všech přítomných symptomů a jejich důležitosti a člověk použije pouze jeden preparát po dobu trvání odpovídajících příznaků. Rozdíl mezi tímto "akutním" a "chronickým" (konstitučním, klasickým) doporučením je zejména v rychlosti měnících se příznaků - v akutním stavu může mít člověk ráno horečku a suchý kašel s bolestmi hlavy horšícími se pohybem a večer po podání jednoho homeopatického preparátu se kašel změní ve vlhký až dávivý a stav vyžaduje další, jiný homeopatický preparát. V chronickém stavu změna symptomů může nastat po týdnech nebo mnoha měsících i letech.

Po odeznění akutního stavu by měl člověk pokračovat cestou klasické homeopatie, nebo tuto cestu nastoupit, pokud se akutní vzplanutí opakují a vedly by tak ke vzniku chronického stavu.